Příběhy jsou nepochybně autentické (i když se v některých patrně spojuje více osudů) a jsou nahlíženy vskutku z hloubi. Podle mého soudu je to výborná literární práce o psychické deprivaci.
Práce Taťany Březinové do těchto poznatků a zkušeností dobře zapadá - prozrazuje její znalost a zkušenost (zřejmě důvěrnou) s prostředím, z něhož čerpá náměty. Každý příběh je z jiné oblasti dané problematiky, ale společná jim je snaha autorky o postihnutí hlubších podkladů "zvláštností" těchto dětí.
Dvacet let jsem psychologicky vyšetřoval děti v dětských domovech všech typů a měl jsem příležitost seznámit se s obecnou problematikou dětí vyrůstajících mimo rodinu i s osudy jednotlivých dětí.
Osudy a příběhy dětí vyrůstajících v dětských domovech.