Každý člověk balancuje na tenké hranici dobra a zla. Každý je schopen ji překročit… Dá se však tento krok předpokládat? Odvrátit? Nebo obrátit? A může v tom klíčovou roli sehrát kvantová fyzika?

Odpovědi nabízí mistrovský filozofický psychothriller Kvantová noc.Experimentální psycholog Jim Marchuk pracuje na vývoji metody, která má spolehlivě odhalit psychopaty skrývající se ve společnosti. Pak však zcela náhodou zjistí, že mu z paměti zmizel půl rok života před dvaceti lety – a že to byl půl rok temný a klíčový. Kontaktuje proto Kaylu Huronovou, svou tehdejší přítelkyni, která se věnuje výzkumu lidského vědomí. A která učinila zásadní objev, jenž může lidstvo navždy zbavit chuti dopouštět se násilí… nebo ho naopak definitivně uvrhnout do temnoty.

Ukázka z textu

„Prostě se uvolni. Jak říkají doktoři, nebude to ani trochu bolet.“ Klikla na ikonu a proces začal. Zpočátku monitor ukazoval rovnou vodorovnou čáru – bez superpozice –, ale tak to bylo u všech. Trvalo asi deset vteřin, než se shromáždila data a – A pak to přišlo. Linka se zavlnila a nalevo vyrostl vysoký vrchol, označující jeden elektron v superpozici. Nervózně čekala, až přibude druhý a třetí – Čekala a čekala a čekala. Objevila se obvyklá roztřesená horizontální čára nahoře, avšak vlna dole zůstávala osamocená. Ross se na lehátku zavrtěl. Victoria přešla k emitoru mířícímu na jeho temeno a po chvíli udělala jedinou věc, která ji napadla: z boku na něj prstem zaťukala, jako člověk klepe na elektroniku, v níž se mohl uvolnit kontakt. Věděla ale, že emitor se ani nezachvěje, a monitor dál ukazoval přesně to samé. Jen jedna superpozice, nic víc. Victoria vnímala, jak jí klesá čelist. Tohle je šílené. Je to blbost. Zná Rosse… zná ho dokonce důvěrně. Ví o něm všechno. Nemůže být… přece není možné, aby byl… Zjistila, že couvá, až zadkem narazila do stolu. Podívala se na Rosse, jenž obrátil oči k ní. „To je konec?“ zeptal se.