Překlad spojuje kromě jazyka originálů i osoba překladatele − prof. PhDr. Josefa Kolmaše, DrSc., zakladatele československé tibetologie.

Profesor Kolmaš publikoval desítky vědeckých studií doma i v zahraničí, čímž přispívá k rozvoji tibetologie jako samostatné vědecké disciplíny, který nastal zejména od 60. let 20. století.

Jeho studie o čínsko-tibetských vztazích spoluvytvářely jeden ze směrů tibetologického výzkumu.

Podle profesora Kolmaše by vědec měl mít dvě občanství: na jedné straně by měl být světoobčanem, což v případě vědce znamená být v plodném dialogu se zahraničními kolegy, rozšiřovat poznání v konkrétní vědní disciplíně a přinášet nové poznatky.

Prostřednictvím těchto prací zná profesora Kolmaše světová tibetologická a také sinologická komunita.

Významné je však i ono druhé občanství, příslušnost ke konkrétnímu státu a národní kultuře: pro Josefa Kolmaše je stejně důležitým úkolem orientalisty přispívat k tomu, aby jeho krajané poznali blíže vzdálenou kulturu, kterou jim odborník může zprostředkovat prostřednictvím překladů, populárně-vědeckých článků, přednášek či besed.

Přispívá k mezikulturnímu dialogu a porozumění. Sladit tyto dvě úlohy není lehké, ale dílo profesora Kolmaše a jeho rozsáhlá bibliografie svědčí o tom, že se mu to úspěšně podařilo a může tak být příkladem pro mladší generace.

Díky jeho dlouholeté překladatelské činnosti, které se věnoval už od ukončení studia koncem 50. let, měli čeští a slovenští čtenáři možnost seznámit se s množstvím děl klasické tibetské literatury. Ani mnohem větší evropské národy nemají takovou rozsáhlou sbírku překladů z tibetštiny a soubor cestopisů z Tibetu, které vyšly rovněž díky překladatelské nebo ediční práci J. Kolmaše (cestopisy I. Desideriho, J. Gabeta a E.-R. Huca, G.C. Cybikova).

Mnohé z jeho překladů navíc vyšly v opakovaných vydáních, získaly řadu ocenění a nacházejí si stále nové čtenáře. Jeho pravděpodobně nejznámější překlad, Bardo Thödol (Tibetská kniha mrtvých), nedávno vyšel již v osmém českém vydání.

Výběr ze tří klasických děl, který čtenáři zpřístupňuje tato publikace, dokládá bohatou a dlouhou překladatelskou činnost.

Bajka o ptácích a opicích vyšla původně už roku 1965 jako první knižní překlad J. Kolmaše z tibetštiny, další dva překlady pocházejí z 90. let, kdy vydávání knih již nebránily ideologické překážky a profesor Kolmaš publikoval vzápětí po politickém uvolnění celou řadu vlastních prací i překladů.

Dějiny tibetského písemnictví sahají do 7. století a po téměř 1 400 let tibetští autoři − především vzdělaní lamové, tvořící v tradičním Tibetu intelektuální elitu − napsali řadu děl, z nichž většina zůstává − a zřejmě zůstane − nepřeložená. Pro vývoj tibetské literatury je charakteristické postupné upřednostňování písemných podob před ústními formami, což souvisí s vytvořením vlastního písma v 7. století, v období tibetském říše.

Ústně tradované žánry si však v Tibetu až dodnes zachovaly svou popularitu a ústní předávání učení od lamy k žákovi hraje i nyní v buddhistické výuce významnou roli.

Pro tibetskou literaturu a kulturu obecně je typický silný vliv indické tradice, která poznačila rozličné aspekty tibetské společnosti. Indie byla pro Tibeťany nejprve kolébkou buddhismu a neustálé posilování náboženských motivů a témat v tibetském písemnictví lze datovat už do 10.-11. století, kdy se buddhismus stal dominantním prvkem tibetské společnosti. Kronika Zrcadlo králů ze 14. století, jejíž části jsou zastoupeny v publikaci Klasické tibetské příběhy, reprezentuje typické rysy tradiční tibetské historiografie: prolínání historicky doložených faktů s mytologickými představami a motivy legend, které často pocházejí z indického buddhistického prostředí, propojení reality s fikcí.

Buddhistické motivy však nacházíme také v tradiční − dodnes velmi populární − tibetské divadelní hře Nangsa Öbum, která však zároveň čtenáři poskytuje plastický obraz života v tradiční tibetské společnosti a nabízí množství etnografických informací o někdejším životě Tibeťanů.

Bajka o ptácích a opicích je příkladem původně ústně tradovaného oblíbeného příběhu, který byl později (někdy mezi 17. a 19. stoletím) zapsaný v současné podobě. Podobenství ze zvířecí říše o sporu mezi dobyvačnými opicemi a vlastní území bránícími ptáky odráží historickou zkušenost Tibeťanů, kteří byli s vnějšími nepřáteli často konfrontováni. Spojení prozaických narativních pasáží a veršovaných poetickým částí, které v jednotlivých dílech nacházíme, je rovněž charakteristickým rysem klasické tibetské literatury.

Reprezentativní výběr tak čtenáři zprostředkovává tři populární díla ilustrující různé podoby tibetské literatury: historickou kroniku buddhistického mnicha napsanou klasickým jazykem i lidovější literární žánry, v nichž se objevuje i hovorový jazyk. Všechny příběhy však spojuje prostředí tradičního Tibetu, buddhistická perspektiva a poetický jazyk. Při převodu buddhistického dědictví z Indie a Číny do Tibetu hrál ve středověku klíčovou roli locáwa − překladatel. Podobně dnes díky překladatelskému dílu profesora Kolmaše, který přeložil i několik významných děl z čínštiny, má český i slovenský zájemce možnost poznávat myšlenkový svět tradiční východní Asie.

Obsah:

NANGSA ÖBUM Mystérium o životě a zmrtvýchvstání krásné paní Nangsy O PTÁCÍCH A OPICÍCH ZRCADLO KRÁLŮ O tom, jak na samém počátku vznikl vesmír O tom, jak Vznešený Avalókitéšvara poprvé přivedl živé bytosti Sněžné země na cestu ke zralosti a vysvobození O tom, jak se Avalókitéšvara převtělil v Krále koní a konal skutky pro dobro živých bytostí O původu Tibeťanů z opice a skalní rákšasí O zrození dharmarádži Songcän Gampa ze čtyř paprsků světla O tom, jak byly z Indie a Nepálu přineseny sochy králova ochranného božstva O úspěšné stavbě chrámů thadul, jangthadul, Thulnang a Ramočhe Zrcadlo králů v tibetské historiografické literatuře Prof. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc. (* 6. 8. 1933) je přední český tibetolog a průkopník československé tibetologie, sinolog, sociokulturní antropolog a mnohostranný překladatel. Od roku 1959 působil v Orientálním ústavu Akademie věd ČR, kde založil jedinečnou Tibetskou knihovnu. V letech 1994-2002 byl jeho ředitelem. Působil jako Visiting Lecturer na Australian National University v Canbeře (1966) a v letech 1975-94 byl profesorem tibetštiny na Státní jazykové škole v Praze. V letech 1993-2001 byl členem Vědecké rady AV ČR v Praze. Od roku 2003 je emeritním profesorem Masarykovy univerzity v Brně a členem Vědecké rady Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci. Je též členem International Association for Tibetan Studies a European Association of Chinese Studies. V odborné práci se zabývá sociokulturní antropologií a politickými a kulturními dějinami Číny a Tibetu, tibetskou historiografií, klasickou tibetskou a čínskou literaturou, tibetským buddhismem a bibliografií tibetského a tibetologického písemnictví. Překládá z čínštiny, tibetštiny, ruštiny, latiny, angličtiny a němčiny. Již přes 30 let publikuje u nás i v zahraničí; z řady jeho vědeckých knih, překladů a odborných studií stojí za pozornost především následující práce: Bibliography of Sino-Tibetan Languages, sv. 2 (Wiesbaden 1963, spolueditor); Tibet and Imperial China: A Survey of Sino-Tibetan Relations up to the End of the Manchu Dynasty in 1912 (Canberra 1967); A Genealogy of the Kings of Derge (Sde-dge’i rgyal-rabs) (Praha 1968); Tibetan Manuscripts and Blockprints in the Library of the Oriental Institute Prague (Praha 1969); Prague Collection of Tibetan Prints from Derge, I-III (Wiesbaden-Praha 1971-96); Mezinárodní konference o otázkách statusu a hranic Tibetu (Šimla, 1913-1914) (Praha 1975); Tibetan Books and Newspapers (Chinese Collection) with Bibliographical Notes (Praha 1978, Wiesbaden 1978); The Iconography of the Derge Kanjur and Tanjur (New Delhi 1978, 2002); Ferdinand Stoliczka (1838-1874): The Life and Work of the Czech Explorer in India and High Asia (Wien 1982); Chinese Studies on Tibetan Culture (New Delhi 1983); The Ambans and Assistant Ambans of Tibet (A Chronological Study) (Praha 1994); Buddhistická svatá písma. Šestnáct arhatů (Praha 1995); Svět tibetského buddhismu (Praha 1996, spoluautor); Vzpomínka na Tibet/Recalling Tibet (Oslo-Praha 1997, spoluautor); Tibet z antropologické perspektivy (Brno 2002); Smrt a pohřbívání u Tibeťanů (Brno 2003); První Evropané ve Lhase (1661) (Brno 2003); Tibet: dějiny a duchovní kultura (Praha 2003); Suma tibetského písemnictví (Praha 2004); Čína z antropologické perspektivy (Brno 2005, spoluautor); Malá encyklopedie tibetského náboženství a mytologie (Praha 2009). PŘEKLADY PROF. KOLMAŠE: Z čínštiny: Po Ťü-i: Drak z černé tůně (Praha 1958, 1964, v básnické spolupráci s Janou Štroblovou); Fa-sien: Zápisky o buddhistických zemích (Praha 1972,1995); Po Ťü-i: Datlovník v meruňkovém sadu (Praha 1996, v básnické spolupráci s Janou Štroblovou); Süan-cang: Zápisky o západních krajinách za Velkých Tchangů (Praha 2002). Z tibetštiny: Bajka o ptácích a opicích (Praha 1965); Černý mrak v bílém. Tibetská lidová poezie (Praha 1976, 2005, Ostrava 2000; v básnické spolupráci s Janou Štroblovou); Sakja-pandita: Pokladnice moudrých rčení (Praha 1984, 1988, Praha-Litomyšl 2006, v básnické spolupráci s Janou Štroblovou); Bardo thödol − Tibetská kniha mrtvých. Vysvobození v bardu skrze naslouchání (Praha 1991, 1995, 1998, 2001, 2004, 2007, 2008; též ve slovenském překladu, Tibetská kniha mŕtvych, Praha 1998); Jádro transcendentální moudrosti (Praha 1992); Nangsa Öbum. Mystérium o životě a zmrtvýchvstání krásné paní Nangsy (Praha 1993); Sönam Gjalcchän: Zrcadlo králů. Tibetská kronika 14. století (Praha 1998); Gurbum aneb Sto tisíc písní jógina Milaräpy (Praha 2009). Z latiny: Karel Slavíček: Listy z Číny do vlasti a jiná korespondence s evropskými hvězdáři (1716-1735) (Praha 1995; překlad do čínštiny, Čung-kuo laj-sin [Listy z Číny], Čeng-čou 2002). Z ruštiny: Čína. Čínský jazyk (Praha 1957, spolupřekladatel); G.C. Cybikov: Cesta k posvátným místům Tibetu (Praha 1987, 2001). Z angličtiny: XIV. dalajlama: O Tibetu a tibetském buddhismu (Praha 1992, spolupřekladatel); Svoboda v exilu. Autobiografie 14. dalajlamy (Praha 1992); W.D. Žagabpa: Dějiny Tibetu (Praha 2000, 2008); Tarthang Tulku: Starověký Tibet (Praha 2006). Z němčiny: Lexikon východní moudrosti. Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen (Praha-Olomouc 1996, spolupřekladatel). Za své celoživotní dílo byl Josef Kolmaš oceněn např. i medailí Alexandra Csomy de Kőrös (Budapest, 1984) a Zlatou plaketou Františka Palackého Akademie věd ČR (1993).