Ve své poslední velké práci Jedinec a společnost středověkého Západu, jež byla původně napsána pro ediční řadu Utváření Evropy, se pokusil odpovědět na otázku, zda již ve středověku došlo ke zrození individua. Prostřednictvím nejrůznějších typů pramenů (severské ságy, autobiografie, portréty) zpochybňuje starší představy, podle nichž se individualita rodí až s nástupem renesance a humanistického myšlení. Podle jeho zjištění se naopak se zřetelnými projevy individualismu setkáváme již ve středověku, jehož společnost nežila pouze korporativním způsobem života, ale v mnoha ohledech kladla důraz na individuální odlišnosti. Ve svých úvahách popírá koncept, že by středověk neznal pojem autora a že by středověcí tvůrci dávali jednoznačně přednost anonymitě. Na mnoha příkladech pak ukazuje, že středověký smysl pro uchování paměti jako hodnotově pozitivní kategorie individualitu podporoval a pokoušel se ji všestranně rozvíjet.

Aron J. Gurevič (1924–2006) patřil k předním znalcům středověké Evropy. Většinu svého vědeckého života strávil na moskevské Akademii věd SSSR. Od roku 1993 pak byl vedoucím Ústavu světových dějin na Moskevské státní univerzitě. Ve svých přístupech byl výrazně ovlivněn francouzskou školou Annales. Jako jeden z mála východoevropských medievistů ve svých výzkumech interpretoval severské ságy jako prameny středověké kultury a myšlení a zprostředkoval své originální interpretace západní historiografii. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří obecně pojaté Kategorie středověké kultury (1972), na lidovou zbožnost a kulturu zaměřené Problémy středověké národní kultury (1981) a Kultura a společnost středověké Evropy očima současníků. Exempla 13. století (1989). Gurevič je zároveň autorem memoárů Historikova historie (2004), v nichž zachycuje život humanitního vědce v sovětském Rusku.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.