Cesty mezi světy - internetové knihkupectví

Cesty mezi světy

KNIHY PRO VÁS SHÁNÍME, VYKUPUJEME A ZASÍLÁME KAMKOLIV

Přihlášení - Registrace

Pozoruhodné knihy Dárkové předměty Obchodní podmínky Kontakt


I-ťing kniha proměn - text a rozšiřující materiály

I-ťing kniha proměn - text a rozšiřující materiály
Richard Wilhelm
Rok vydání:2003
Vydavatelství:Portál
ISBN:80-7178-645-4
Stran:303
Skladem: na dotaz
Kategorie:Emoce, podvědomí, sebepoznání
KARTY, taroty, čtení z ruky, sny
Kód:005750
Podobné knihy:Velká kniha snů návod k výkladu snů
Karty Lenormand (kniha a 36 karet)
Pravěk a starověk Evropy historie Evropy 1


Cena 799,00 Kč s 10% DPH



Autor knihy, sinolog žijící v minulém století, prostudoval během svého pobytu na Tchaj-wanu bohatou pokladnici staré čínské moudrosti a zpřístupnil ji evropským čtenářům. Užívá se často jako divinační technika k dotazování pro určité životní situace.
I - ťing je jednou z nejstarších knih Číny.

Curych 1949
C. G. Jung
Řekl bych, že na základě tohoto příkladu by nezaujatý čtenář měl být s to utvořit si přinejmenším zkušební úsudek, jak I-ťing funguje. Víc se nedá očekávat od prosté předmluvy. Jestli se mi touto demonstrací podařilo osvětlit psychologickou fenomenologii I-ťingu, naplnil jsem svůj záměr. I-ťing se nepodává s důkazy a výsledky, nestaví se na odiv, není snadno přístupný. Jako část přírody čeká, až bude objeven. Nenabízí ani fakta ani moc, ale pro milovníky sebepoznání moudrosti, jsou-li tací, se mi zdá být tou pravou knihou. Někomu se bude jevit tento duch jasný jak den, jinému stinný jak soumrak a třetímu temný jako noc. Ten, komu se nelíbí, by ho neměl užívat, a ten, kdo je proti němu, není povinen mu dávat za pravdu. Nechme jej vyjít do světa k prospěchu těch, kdo mohou rozpoznat jeho smysl.
Čínské hledisko se nestará o to, jaký vztah zaujímá k výkonu orákula. To uvádí do rozpaků jen nás, protože věčněvěků klopýtáme pres náš základní předsudek, naše pojetí kauzality. Starověká moudrost východu klade důraz na ten fakt, že inteligentní individuum rozpoznává své vlastní myšlenky, a ne na způsob, kterým to činí. Čím méně myslíme na teorii I-ťingu, tím zdravěji spíme.
Uvedené čtyři hexagramy jsou v hlavních rysech jednotné co do tématu (nádoba, díra, studna) a co do myšlenkového obsahu se zdají býti smysluplné. Kdyby kterákoli lidská bytost dala takové odpovědi, měl bych ji jako psychiatr prohlásit za duševně zcela zdravou, aspoň na základě tohoto předloženého materiálu. Vskutku bych nemohl shledat cokoli pomateného, šíleného či schizofrenického v těch čtyřech odpovědích. S ohledem na vysoký věk I-ťingu a na jeho čínský původ nemohu považovat jeho archaický, symbolický a květnatý jazyk za nenormální. Naopak, já musel bych gratulovat této hypotetické osobě k míře jejího vhledu do mých nevyslovených pochybností. Ovšem na druhé straně kdokoliv s trochu chytrou a obratnou myslí může celou věc obrátit a ukázat, jak jsem já promítal své subjektivní obsahy do symboliky oněch hexagramů. Taková taktika, jakkoli katastrofická z hlediska západní racionality, nemůže ublížit funkci I-ťingu. Naopak, čínský mudrc by mi na to s úsměvem opáčil: "Nevidíš, jak užitečný je I-ťing tím, že tě takto přiměl projektovat tvé dosud nerealizovatelné myšlenky do svého temného symbolismu? Vždyť jsi také mohl napsat svou předmluvu, aniž bys vůbec pochopil, jakou lavinu nedorozumění jí můžeš uvolnit".
Předložil jsem dvě otázky té náhodě, kterou reprezentují mince orákula, přičemž druhá otázka byla dána až potom, co jsem napsal svůj rozbor odpovědí na otázku první. První otázka byla adresována I-ťingu: Co říká mému úmyslu napsat předmluvu? Druhá otázka se týkala mé vlastní akce, či lépe situace, v níž já sám byl oním jednajícím subjektem, který rozebíral první hexagram. Na první otázku I-ťing odpověděl tím, že přirovnal se k trojnožce, obřadní nádobě, která potřebuje renovaci, k nádobě, která se zatím těší jen pochybné přízni u publika. Na druhou otázku následovala odpověď, podle níž jsem upadl do těžkostí, neboť I-ťing skutečně představuje hlubokou a nebezpečnou zaplavenou díru, v níž člověk může často utonout. Leč díra plná vody ukázala se býti starou studní, která potřebuje jen opravit, aby se stala znovu užitečnou.
Je jasné, že v této předpovědi je mluvčím opět I-ťing, předvádějící se jako pramen živé vody. Předchozí hexagram popsal podrobně nebezpečí hrozící tomu, kdo nešťastně spadl do jámy v prohlubni. Musí se z ní dostat, aby pochopil, že je to stará rozvalená studně, utopená v bahně, ale stále ještě schopná opravy - užívání.
Nebezpečná zaplavená prohlubeň či jáma poukazují k I-ťingu, stejné tak studna, ta však má zásadné kladný význam: obsahuje vodu života. Jen potřebuje opravit, aby byla k užitku. Ale jak, když chybí náčiní, kterým bychom mohli vodu nabrat, džbán je rozbitý a teče. Trojnožka ting potřebuje nové rukovětí a nosiči prstence, za které by ji bylo možno uchopit. Ale studně musí být znovu vybudována, protože obsahuje čistý chladný pramen, z kterého můžeme pít. Můžeme z ní nabírat vodu, neboť je spolehlivá.
Neboť by bylo možno čerpat vodu
A to je trápení mého srdce
Tento obraz připomíná převrácenou a tím neužitečnou trojnožku ting, která potřebuje nové rukojeti. Navíc tato studna, stejně jako trojnožka ting, byla vyčištěna. A přece z ní nepijí:
Představa lidí vzájemné si pomáhajících jakoby vyzývala k opravě studny, která je rozvalena a zanesena bahnem. Ani zvířata z ní už nepijí. Ryby v ní žijí ale nikdo je neloví. Studna není užívána k pití, tedy k lidské potřebě.
Odmění lid a povzbudí ministry
Velký muž tím povzbuzuje lidi v práci
V našem hexagramu máme šestku na třetí pozici. Tato jinová čára nahromaděného napětí se změní v jangovou čáru a výsledkem je nový hexagram vykazující novou možnost či tendenci. Nyní tedy máme hexagram 48, Ťing, Studnu . Vodou naplněná prohlubeň neznamená už nebezpečí, nýbrž spíše něco blahodárného, studnu:
Avšak jestliže se pod dojmem ohrožení a z nejistoty uchylujeme k násilnému přesvědčování s vynaložením takového zvláštního úsilí, jaké představují pracné komentáře a podobné, pak upadneme do těžkostí, které horní čára popisuje velmi přesně jako stav svázanosti a uvěznění. Opravdu, poslední čára často ukazuje důsledky toho, nevezmeme-li si smysl hexagramu k srdci.
Plná jen po okraj
Prohlubeň nepřeteče
Pátá čára rozvíjí téma omezení. Jestliže studujeme povahu vody, vidíme, že naplňuje díry jen po okraj a potom odtéká. Neuvázne tam:
Zdá se, jako by kniha byla do jisté míry subjektem této čáry.
Wilhelm to doprovodil komentářem: "I když je zpravidla zvykem, že úředník přináší jisté předběžné dary a doporučení před svým ustanovením, zde je vše do krajnosti oproštěno. Dary jsou bezvýznamné, není žádného přímluvčího, představuje se sám. To vše nemusí být špatné, je-li zde počestný úmysl vzájemné pomoci v ohrožení."
Žádný hřích
Podávané oknem
Hliněné nádobí
Džbán vína, s ním miska rýže
Čtvrtá čára praví:
Kchan konec konců patří k méně příznivým hexagramům. Popisuje situaci, v níž se subjekt zdá býti ve vážném nebezpečí, že bude lapen do jam všeho druhu. Tak jako při výkladu snů musíme sledovat text snu s nejvyšší přesností, tak také při poradě s orákulem musíme míti na mysli formu položené otázky, protože ta vytyčuje hranice výkladu odpovědi. První čára hexagramu zaznamená nebezpečí: V hlubině padneš do jámy. Druhá čára činí totéž a přidává radu: Usiluj jen o malé věci. Zjevně jsem předjal tuto radu, když jsem se ve své předmluvě omezil na demonstraci toho, jak I-ťing funguje v čínském myšlení, a zřekl se ambicióznějšího projektu napsat psychologický komentář k celé knize.
Hexagram přirovnává dynamické jednání v této situaci k chování tekoucí vody, která se nebojí žádné překážky, řítí se přes balvany a skaliska a vyplňuje všechna propadla ležící v jejím proudu. (Kchan také znamená vodu). To je způsob, kterým velký člověk jedná a podržuje uděl svého učení.
Dříve bych přijal bez výhrad tu radu: Nejednej tak. A odmítl bych sdělit svůj názor na I-ťing z té prosté příčiny, že jsem žádný neměl. Avšak nyní tatáž rada může posloužit jako příklad, jak I- ťing funguje. Vskutku, když o tom tak začnete uvažovat, problémy I-ťingu opravdu představují hlubinu za hlubinou a člověk musí nevyhnutelně postát a čekat uprostřed mnoha nebezpečí bezbřehých a nekritických spekulací, jinak se mu skutečně může stát, že zabloudí v tmách. Může vůbec být nepříhodnější intelektuální pozice než je ta, při níž se vznášíme na nejisté hladině nepotvrzených možností, netušíce, zda to, co vidíme, je pravda nebo pouhé zdání? To je ta snová atmosféra I-ťingu, v níž nemáme, oč bychom se opřeli, vyjma náš vlastní, tolik klamný subjektivní úsudek. Musím přiznat, že tato čára předvádí velmi přesně ty pocity, s kterými jsem psal předchozí odstavce. Ale stejně případný je i útěšný začátek celého hexagramu - jsi-li upřímný, máš úspěch v srdci. Neboť tento úvod ukazuje, že rozhodující nakonec není větší nebezpečí, ale subjektivní dispozice, to jest věříme-li ve svou upřímnost či nikoli.
Nejednej tak
Než padnou do jámy v hlubině
V ohrožení postůj, nečekej
Vpřed i vzad, hlubina za hlubinou
Tato čára praví:
Nerad zatěžuji čtenáře těmito osobními úvahami, ale už jsem poukázal na to, že naše osobnost je velice často zahrnuta do odpovědí orákula. Skutečně, ve formulaci své otázky jsem vyzval orákulum, aby se vyjádřilo k mé akci. Odpovědí byl hexagram 29, Kchan, Bezedné . Zvláštní důraz je tu položen na třetí čáru tím, že tato čára je označena šestkou.
I-ťing vždy a všude trvá na sebepoznání. Metoda, kterou toho dosahuje, je otevřená jakémukoliv druhu zneužití, a proto není pro lehkovážné a nedospělé; není ani pro intelektuály a racionalisty. Hodí se pouze pro hloubavé a přemýšlivé lidi, kteří rádi přemýšlejí o tom, co dělají a co se jim děje, kterážto záliba by neměla býti zaměňována s chorobným rozebíráním se hypochondrů. Jak jsem už výše naznačil, nemám odpověď na spoustu otázek, které vyvstanou, jakmile se pokusíme sladit orákulum I-ťing s našimi vědeckými názory. Netřeba však říkat, že nic okultního sem nebudeme zavádět. Moje stanovisko v těchto věcech je pragmatické a veliké obory, které mě naučily praktické užitečnosti tohoto stanoviska, jsou psychoterapie a klinická psychologie. V žádné jiné oblasti pravděpodobně nejsme nucení počítat s tolika neznámými veličinami a nikde jinde nejsme zvyklí přistupovat na metody, které fungují, i když někdy, a to i dost dlouho, nemusíme vědět, proč fungují. Nečekané léčebné úspěchy mohou vzniknout z problematických terapií a nečekané nezdary z domněle spolehlivých metod. Při zkoumání podvědomí přicházíme na prapodivné věci, od nichž se racionalista odvrací s odporem, zaříkávaje se posléze, že on nic neviděl. Iracionální plnost života mě naučila nikdy neodmítat nic, i kdyby se to protivilo všem našim teoriím (přinejmenším žijícím tak krátce), neboť to nepřipouštělo žádné s okamžitých vysvětlení. Je to ovšem znepokojující, a člověk si není jist, zda kompas ukazuje správně či nikoliv; avšak bezpečí, jistota a pokoj k objevům nevedou. Stejně je to s čínským způsobem věštění. Tato metoda naprosto jasně míří k sebepoznání, ačkoliv byla po všechny časy současně vystavena pověrčivému užívání.
A tak I-ťing hledí vstříc své budoucnosti na americkém knižním trhu s klidem a vyjadřuje se tak, jak by se vyjadřovala kterákoli jiná bytost osudu tak konzervativního díla. Předpověď je natolik věcná a plná zdravého rozumu, že si lze jen těžko představit přiléhavější. To vše se stalo předtím, než jsem napsal předchozí odstavce. Když jsem dospěl až sem, chtělo se mi poznat názor I-ťingu na nově vzniklou situaci. Věci se změnily tím, co jsem napsal, neboť nyní jsem vstoupil na scénu já sám; očekával jsem tedy, že uslyším něco o své vlastní akci. Musím doznat, že jsem se necítil valně během psaní této předmluvy, neboť jako člověk se smyslem pro odpovědnost vůči vědě nemám ve zvyku tvrdit něco, co nemohu dokázat a nebo aspoň předložit jako něco rozumem přijatelného. Je to vskutku pochybný úkol pokoušet se předvést kritickému modernímu publiku sbírku archaických magických zaklínadel s úmyslem učinit ji víceméně přijatelnou. Podjal jsem se toho, protože si myslím, že je ve starém čínském způsobu myšlení víc, než je na první pohled zřejmé. Uvádí mě však do rozpaků, že se musím dovolávat dobré vůle a představivosti čtenáře, neboť jsem nucen uvádět jej do přítmí věkovitých magických rituálů. Naneštěstí jsem si až příliš vědom argumentů, jež mohou být proti mně vzneseny. Člověk si nemůže být jistý ani tím, že loď, která ho má převézt přes neznámé moře, nemá někde trhlinu. Nemůže snad být starý text porušen? Je Wilhelmův překlad skutečně přesný? Nepodléháme sebeklamům v našich vysvětleních?
Subjektem tohoto hexagramu je někdo, kdo se potkává se všemi obraty vrtkavé štěstěny na své cestě vzhůru; a text popisuje, jak by se měl chovat. I-ťing je v právě takové situaci: stoupá vzhůru jako slunce, ohlašuje se, je však odmrštěn a setkává se s nedůvěrou - postupuje, leč v strázni. Přesto se dočká velikého štěstí od své pramáti. Psychologie nám umožňuje vysvětlit tuto obskurní pasáž. Ve snech a v pohádkách bába či pramáti zhusta představuje podvědomí, protože podvědomí člověka obsahuje ženský díl psýchy. Nebyl-li I-ťing přijat vědomím, tu aspoň podvědomí mu vychází vstříc na půl cesty, I-ťing je těsněji spojen s podvědomím než s racionálním přístupem vědomí. Jelikož podvědomí je v snech často představováno ženskou postavou, může v tom být vysvětlení. Ženská postava může být také překladatel, který věnoval knize svou mateřskou něhu a péči; to se může jevit I-ťingu jako veliké štěstí. Předvídá obecné porozumnění, ale obává se zneužití - Pokrok jako křeček. Má však na mysli varování. Zisk či ztrátu neber si k srdci. Neváže se stranickými zájmy. Nespoléhá se na nikoho.
Vraťme se však ještě jednou k našemu hexagramu. I-ťing se zdá být spokojen se svým novým vydáním, dokonce vyjadřuje výrazný optimismus, to však stále ještě nevypovídá nic o účinku, který bude mít na veřejnost, pro niž je vydání určeno. Protože máme v našem hexagramu dvě jangové čáry zdůrazněné devítkovou numerickou hodnotou, jsme s to odhalit, jakou předpověď připravil I-ťing pro sebe. Čáry označené šestkou nebo devítkou mají totiž podle nejstaršího pojetí vnitřní pnutí tak velké, že se vlivem toho pnutí mění ve svůj protiklad, to znamená jang se mění v jin a vice versa. Touto proměnou obdržíme v daném případě hexagram 35, Ťin, Pokrok .
Takové případy zprvu člověka vedou k domněnce, že nás orákulum klame. O Konfuciovi se vypráví, že za celou dobu obdržel jenom jednu nepatřičnou odpověď, a tou byl hexagram 22 Půvab, veskrze estetický hexagram. Připomíná to radu, kterou dostal Sókratés od svého démona - Měl by ses více věnovat hudbě - načež se Sókratés oddal hře na flétnu. Konfucius a Sókratés soupeří o čelné místo v rozumovosti a v pedagogickém přístupu k životu; a je nepravděpodobné, že by se kterýkoli z nich zanášel zkrášlováním vousu na své bradě, jak to doporučuje druhá čára uvedeného hexagramu. Rozum a pedagogika bohužel opravdu velmi často postrádají kouzla a půvab, a tak orákulum nemuselo být konec konců tak daleko od věci.
Ukázal jsem zde s maximální objektivitou, jíž jsem schopen, jak se orákulum chová v takovém případě. Procedura se samozřejmě do jisté míry mění podle toho, jak je kladena otázka. Nacházíme-li se kupříkladu v nepřehledné situaci, můžeme se sami objevit v orákulu jako mluvčí. Přesto identita mluvčího nezáleží výlučně na způsobu, kterým je otázka formulována, tak jako naše vztahy s našimi druhy nejsou vždy určovány jimi samotnými. Naše vztahy velmi často závisejí téměř výlučně na našich vlastních přístupech, aniž si toho musíme býti vědomi. Takže, není-li si člověk vědom své role v těchto vztazích, může se tu dočkat lecjakého překvapení; proti očekávání se on sám náhle může projevit jako hlavní činitel, jak to ostatně někdy zcela neomylně ukáže text. Může se také stát, že bereme situaci příliš vážně, považujeme ji za mimořádně důležitou, zatímco odpověď, kterou obdržíme při poradě s I-ťingem, odvede naši pozornost k nějakému jinému nečekanému aspektu naší otázky.
Nefrit vyniká krásou a měkkým leskem. Jsou-li prstence z nefritu, celá nádoba nabývá na kráse, vážnosti a ceně. I-ťing se tu projevuje jako bytost ne zcela spokojená, ale vskutku optimisticky naladěná. Nezbývá nežli čekat na další vývoj událostí a do té doby se spokojit s příjemným závěrem, že I-ťing schvaluje nové vydání.
Vše bude k prospěchu
Veliké štěstí
Trojnožka ting má nefritové prstence
Šestá čára praví:
I-ťing se, jak se zdá, setkal s novým správným (žlutým) porozumněním, to jest s novým pochopením, kterým může být uchopen. Toto pochopení je cenné (zlaté). Je to vskutku toto nové anglické vydání, které učiní knihu mnohem přístupnější západnímu světu, než tomu bylo doposud.
K prospěchu je stálost
Zlaté prstence
Trojnožka ting má žlutá ucha
Pátá čára praví:
Zde byla trojnožka ting dána do užívání, leč zřejmě velmi neohrabaným způsobem; to znamená, že orákulum bylo zneužito nebo špatně pochopeno. Tak byla božská krmě ztracena a člověk byl vystaven potupě. Legge překládá následovně: jeho poddaný se bude rdít hanbou. Zneužití kultovního nástroje, jako je ting (t.j. I-ťing), je vrcholem rouhání. I-ťing zde jasně trvá na své důstojnosti jako rituální nádoba a protestuje proti tomu, aby byl užíván rouhavě.
Neštěstí
Jeho tělo potřísněno
Krmě určená vladaři rozlita
Nohy trojnožky ting rozbity
Druhá a třetí čára už byly probrány. Čtvrtá čára praví:
Trojnožka ting převrácená nohama vzhůru není k potřebě. Tak i kniha I-ťing je jako nepotřebná trojnožka ting. Převrácení jí pomůže zbavit se zkažených věcí, jak praví čára. Jako si muž bere konkubínu, když žádná jeho manželka nepovila syna, tak také I-ťing je povolán, když člověk nevidí východisko. Navzdory kvasilegálnímu postavení konkubíny v Číně je konkubína ve skutečnosti jen poněkud trapné provizorium; podobně magická procedura orákula je jen pomůckou, kterou lze využít pro vyšší účel. Není na lom nic špatného, i když to je výjimečné východisko.
Žádná vina
Bere si konkubínu kvůli jejímu synovi
Je dobře odstranit zkažený obsah
Trojnožka ting je převrácená
První čára hexagramu praví:
Vraťme se však k samotnému hexagramu. Neshledáváme nic zvláštního na skutečnosti, že celé Ťing a Trojnožka jaksi rozšiřuje témata vyhlášená těmi dvěma výraznějšími čarami.
Souhlasím se západním způsobem myšlení, podle nějž byl na mou otázku možný jakýkoli jiný počet odpovědí, a nemohu popřít, že jiná odpověď by nebyla stejně smysluplná. Nicméně obdržená odpověď byla první a poslední a o jiných odpovědích nevíme. Odpověď mi vyhovovala a uspokojovala mě. Ptát se na tutéž otázku by bylo netaktní, a proto jsem to neučinil: mistr hovoří jen jednou. Školometský přístup, který se pokouší zařadit iracionální fenomén do předem daného racionálního vzorce, považuji za prokletí. Věci, jako je tato odpověď, by vskutku měly zůstat tak, jak byly, když se nám prvně zjevily, protože jen tak poznáme, co příroda činí, ponecháme-li ji jí samé nerušené lidskou všetečností. Člověk by se neměl uchyloval k mrtvolám, aby u nich studoval život. Nadto je opakování experimentu nemožné i z toho prostého důvodu, že původní situaci nelze rekonstruovat. Proto je v každém případě jen ta první a jediná odpověď.
Jak ale k této reakci vůbec došlo? Tím, že jsem vyhodil do vzduchu tři drobné mince a nechal je dopadnout, dotočit, dokud se nezastaví, orel nebo panna, jak to vyjde. Tento pozoruhodný fakt, že reakce, zdánlivě vylučující jakýkoliv vnější smysl, to je ten obrovský počin I-ťingu. Příklad, který jsem právě podal, není ojedinělý; smysluplné odpovědi jsou pravidlem. Mnozí západní sinologové i význační čínští učenci si dávali tu námahu, aby mi sdělili, že I-ťing je sbírka zastaralých magických zaříkání. V průběhu rozhovorů můj informant občas připustil, že i on se radil s orákulem prostřednictvím hadače osudů, obvykle taoistickým knězem. To ovšem nemohlo být nic jiného, než pouhý nesmysl. Kupodivu však obdržené odpovědi očividně více než dobře korespondovaly s psychologicky temnějšími místy tazatele.
Metoda I-ťingu bere skutečně do úvahy individuální kvality skryté v lidech i věcech, stejně jako v povědomí člověka samotného. Ptal jsem se I-ťingu, jako když se ptáme osoby, kterou právě hodláme představit přátelům: ptáme se, zda jí to bude vhod. V odpovědi na to I-ťing vypráví o své náboženské významnosti, o té skutečnosti, že je v současné době neznámý a zneuznaný, i o své naději, že bude opětovně vrácen na čestné místo toto poslední pak s kradmým pohledem na mou dosud nenapsanou předmluvu a především na tento anglický překlad. To se zdá být srozumitelnou reakcí, jakou by člověk očekával od kterékoli bytosti v podobné situaci.
dívá se na sebe jako na nádobu, ve které jsou přinášeny oběti bohům, obřadní krmě zajištující jejich obživu. Má se za kultovní nástroj sloužící duchovnímu uspokojování nevědomých prvků či sil (duchovní síly), jež tu byly projektovány jako bozi - jinými slovy jde o poskytování péče těmto silám, jež ji potřebují, aby sehrály svou roli v životě jednotlivce. Vskutku toto je původní význam slova religio - pozorně vnímat a brát do úvahy the numinous.
Odpověď na otázku, kterou jsem knize I-ťing položil, daná v těchto dvou čarách, nepotřebuje zvláštní jemnosti interpretační, nepotřebuje žádné subtilnosti, žádné mimořádné znalosti. I s prostým rozumem pochopíme smysl odpovědi; je to odpověď někoho, kdo má o sobě dobré mínění, jehož cena však nejenže není všeobecně uznávaná, ale není ani šířeji známá. Odpovídající subjekt má o sobě zajímavou představu:
Rukověť je ta část nádoby, za kterou lze trojnožku ting uchopit. Tak se označuje uchopení (koncept) knihy I-ťing (ting). Pojetí se časem očividně měnilo a tak je dnes pro nás obtížné tuto knihu pochopit. Tak jsme zdrženi na cestě. Ztratili jsme oporu moudré rady a hlubokého vhledu orákula, a proto nenacházíme cestu bludištěm osudu a temnými místy našich povah. Tuk z bažanta - to jest to nejlepší a nejbohatší z této pochoutky - už se nejí. Sotva však zaprší na žíznivou půdu, to jest sotva je překonán stav nouze, trápení, naše lítost nad ztrátou moudrosti končí a vytoužená příležitost nadchází. Wilhelm komentuje: "Toto popisuje muže, který se ve vysoce rozvinuté civilizaci ocitne tam, kde si ho nikdo nevšímá nebo ho nikdo neuznává. Je to vážná překážka jeho působeni". Kniha I-ťing si tedy stěžuje, že její vynikající vlastnosti zůstávají nepoznány a tak leží ladem. Utěšuje se nadějí, že snad jednou znovu dosáhne uznání.
Příznivý osud nakonec
Zaprší a trápení skončí
Tuk z bažanta se nejí
Zdržení na cestě
Rukověti trojnožky ting jsou změněné
Devítka ve třetí poloze znamená:
I-ťing tedy o sobě říká: Obsahuji (duchovní) potravu. Jelikož účast na něčem velkém vždycky budí závist, sbor závistivců je neoddělitelnou částí obrazu. Závistivci chtějí oloupit I-ťing o jeho velké vlastnictví, to jest usilují jej oloupit o jeho význam nebo jeho význam zničit. Jejich zášť je však marná. Bohatství jeho významu je v bezpečí, to znamená, že je I-ťing přesvědčen o svých kladných účincích, jež mu nikdo nemůže vzít. Text pokračuje:
Osud je příznivý
Leč nemohou mně uškodit
Druhové mí jsou závistiví
Je krmě v trojnožce ting
Devítka ve druhé poloze znamená:
Kdykoli má některá z čar daného hexagramu hodnotu šestky nebo devítky, znamená to, že je zvlášť zdůrazněna a je tudíž důležitá při interpretaci. V našem hexagramu duchovní síly položily devítkový důraz na čáry v druhé a třetí poloze. Text říká:
Přidržujíce se své hypotézy musíme uzavřít, že I-ťing zde vypovídá o sobě.
V souladu se způsobem, jakým jsem formuloval svou otázku, musíme brát text hexagramu tak, jako by samotná kniha I-ťing byla mluvčím. Takže se popisuje jako trojnožka, to jest jako rituální nádoba obsahující připravenou krmi. Krmí je zde chápána duchovní potrava. Wilhelm o tom říká: ,,Ting jako náčiní přináležející vyspělé civilizaci připomíná pěstování a živení schopných mužů ku prospěchu státu… Před očima máme civilizaci dosahující kulminačního bodu náboženství. Ting slouží při obětem bohům... Nejvyšší projev bohů se odehrává v proroctvích a ve světcích. Tyto uctívat je pravým uctíváním bohů. Vůle boží, tak jak se zjevuje skrze ně, budiž přijímaná s pokorou."
Argumenty, které jsem uvedl výše, ovšem nikdy žádnému Číňanovi nepřišly na rozum. Podle staré tradice jsou to naopak duchovní síly, jež jednajíce jakýmsi tajemným způsobem zapričiňují, že stébla řebříčku dávají smysluplnou odpověď. Tyto síly utvářely živoucí duši této knihy, a tak je-li tato kniha vlastně svého druhu živou bytostí, předpokládá se, že člověk může I-ťingu klást otázky a očekávat inteligentní odpovědi. A tu mě napadlo, že by mohlo být pro nezasvěceného čtenáře zajímavé vidět I-ťing při práci. Za tím účelem jsem provedl experiment přesně v souladu s čínským pojetím: personifikoval jsem knihu v tom smyslu, že jsem se jí zeptal, co soudí o své současné situaci, to jest o mém úmyslu předložit ji západnímu rozumu.
A šedesát čtyři hexagramy I-ťingu jsou tím nástrojem, kterým může být smysl šedesáti čtyř různých, nicméně typických situací vymezen. Tyto interpretace jsou rovnocenné kauzálním vysvětlením. Kauzální spojení je statisticky nutné, a proto může být podrobeno experimentu, kdežto situace jsou jedinečné, nemohou se opakovat, takže experimentování se synchronicitou se zdá za normálních okolností nemožné. V I-ťingu je jedním kritériem platnosti synchronicity pro pozorovatele názor, že text hexagramu obnáší reprodukci jeho psychického stavu. To znamená, že padnutí mincí nebo rozdělení svazku řebříčkových stébel je tím, čím musí být v dané situaci, ježto všechno, co se v tom okamžiku přihodí, přináleží k němu jako nutná část jeho obrazu. Hodíme-li na podlahu hrst zápalek, zápalky vytvoří obrazec pro tu chvíli charakteristický. Ale taková zřejmá pravda, jako je tato, ukáže svou smysluplnou povahu jen tehdy, můžeme-li tento obraz přečíst a verifikovat jeho interpretaci, zčásti pozorovatelnou znalostí subjektivní a objektivní situace, zčásti charakterem následujících událostí. To samozřejmě není postup, který by se líbil kritickému myšlení uvyklému ověřování nebo dokazování faktů, ale pro toho, kdo se rád podívá na svět z úhlu, z něhož jej viděla stará Čína, může mít I-ťing jistý půvab.
Tato domněnka v sobě zahrnuje jistý podivuhodný princip, který jsem já nazval synchronicitou, pojem, kterým je formulováno hledisko diametrálně protichůdné hledisku kauzality. Jelikož hledisko kauzality představuje pouze statistickou, a ne absolutní pravdu, je to jen jistý druh fungujících hypotéz o tom, jak se události odvíjely jedna z druhé, zatímco synchronicita bere koincidenci událostí v prostoru a v čase jako něco, co znamená víc než pouhou náhodu, konkrétně jako zvláštní vzájemnou závislost objektivních událostí jak na sobě navzájem, tak i na subjektivním (psychickém) stavu pozorovatele nebo pozorovatelů.
Jinými slovy, ať už I-ťing vymyslel kdokoliv, byl přesvědčen, že hexagram sestavený v určité chvíli se s touto chvílí shoduje nejen v čase, ale přinejmenším v kvalitě. Hexagram byl pro něho exponentem okamžiku, ve kterém byl vržen - víc než čas ukázáný hodinami nebo oddílem kalendáře - neboť tento hexagram byl chápán jako jakýsi indikátor té základní situace, která převažovala v okamžiku jeho vzniku.
Tak se stane, že když člověk vrhne tři mince nebo rozpočítá čtyřicet devět stébel řebříčku, tyto nahodilé detaily vstoupí do obrazu nazírané chvíle a stanou se její částí, částí pro nás sice bezvýznamnou, leč velmi smysluplnou pro čínské myšlení. Pro nás by bylo asi banální a téměř nesmyslné říci, že cokoliv se přihodí v daném momentu, nevyhnutelně nabude kvality tomuto momentu vlastní. To není nějaký abstraktní argument, to je ze života. Jsou znalci, kteří vám z pouhého vzhledu, chuti i chovám vína dokáží říci umístění vinice i rok sklizně. Jsou starožitníci, kteří vám jen tak od pohledu s takřka zlověstnou přesností vysloví dobu, místo a výrobce nějakého artefaktu nebo kusu nábytku. A jsou dokonce astrologové, kteří vám řeknou bez jakékoliv předchozí vědomosti o vašem horoskopu, jaké bylo postavení slunce a měsíce a jaké znamení zvířetníku stálo na obzoru ve chvíli vašeho zrození. Tváří v tvář takovým faktům musíme připustil, že okamžiky mohou zanechávat dlouhotrvající stopy.
Zdá se, že způsobu, kterým je v I-ťingu nahlížena skutečnost, se protiví naše příčinné procedury. Skutečně pozorovaný okamžik se jeví čínskému pohledu spíše jako souhra náhod, nežli jasně vymezitelný výsledek procesu, který se skládá z řetězce spolupůsobících příčin. Předmětem jeho zájmu je zřejmé konfigurace zformovaná nahodilými událostmi v okamžik pozorování, a vůbec ne ony hypotetické důvody, které zdánlivě vysvětlují koincidenci. Zatímco západní smysl pečlivě třídí, váží, vybírá, klasifikuje, izoluje, čínský obraz okamžiku obsáhne všechno až po nejmenší nesmyslný detail, protože to vše jsou částečky, které skládají nazíraný okamžik.
Nesmírné množství lidského snažení je nasměrováno na přemáhání toho svízele a hrozby, kterou představuje náhoda. Teoretické úvahy o příčině a následku často blednou a ztrácejí lesk před praktickými důsledky náhod. Dá se docela dobře říci, že krystal křemene je šestiboký hranol. Toto tvrzení je vcelku pravdivé, pokud máme na mysli ideální krystal. Ale v přírodě se nenajdou dva úplné stejné krystaly, ačkoliv všechny jsou nepochybně šestiboké hranoly. A právě tato skutečná forma přitahuje čínského mudrce mnohem víc než ona ideální. Je pro něho důležitější směsice přirozených zákonů, která zakládá empirickou realitu, než kauzální vysvětlení událostí, jež navíc musí být zpravidla odděleny jedna od druhé, aby se s nimi dalo řádně nakládat.
Čínský duch, tak jak se projevuje v I-ťingu, se zdá být výlučně zaujat právě oním nahodilostním aspektem událostí. Tak zvaná koincidence se zdá být hlavním zájmem tohoto zvláštního způsobu myšlení, a to, co my uctíváme jako kauzalitu, zůstává téměř nepovšimnuto. Nelze než připustit, že pro obrovskou důležitost nahodilostí mluví ledacos.
V našem současném nazírání však dochází k veliké proměně. K tomu, co se nepodařilo Kantově Kritice čistého rozumu, se nyní dopracovává moderní fyzika. Axiomy kauzality se otřásají v samých základech; nyní už víme, že to, čemu říkáme přírodní zákony, jsou pouhé statistické pravdy a jako takové musí počítat s výjimkami. Stále jsme ještě nevzali dostatečně v potaz, že potřebujeme laboratoř s jejími striktními omezeními k tomu, abychom demonstrovali neměnnou platnost kteréhokoliv přírodního zákona. Přenechá-me-li totiž věci přírodě, dostaneme velmi odlišný obraz: každý proces částečně nebo úplné ruší náhoda, a to natolik, že za přirozených podmínek je průběh zcela odpovídající příslušným zákonům spíše výjimkou.
Čínsky neumím a v Číně jsem nikdy nebyl. Mohu čtenáře ujistit, že není vůbec lehké najít správný přístup k tomuto monumentu čínského myšlení, který se tak naprosto odchyluje od našeho způsobu myšlení. Abychom pochopili, o čem taková kniha je, musíme bezpodmínečně odhodit jisté předsudky našeho západního myšlení. Je podivné, že se u tak nadaných a inteligentních lidí, jako jsou Číňané, nikdy nevyvinulo to, čemu říkáme věda. Naše věda je ovšem založená na principu kauzality a kauzalita je považována za axiomatickou pravdu.
Jsem nesmírně zavázán Wilhelmovi za to, že osvětlil složitý problém I-ťingu, stejné tak jako za vzhled jeho praktické aplikace. Více než třicet let jsem se sám zaobíral technikou tohoto orákula, či jeho metodou zkoumání nevědomí, protože mi to připadalo nadobyčej významné. Když jsem poprvé potkal Wilhelma začátkem dvacátých let, byl jsem s I-ťingem již dost dobře obeznámený. Wilhelm mi potvrdil, co jsem už věděl a naučil mě mnohému dalšímu.
Naproti tomu Wilhelm udělal všechno pro to, aby otevřel cestu k chápání symboliky tohoto textu. Měl k tomu předpoklady, protože jeho samotného učil filozofii a užívání I-ťingu starý učenec, moudrý Lao Naj-súan; navíc dlouhé roky sám praktikoval zvláštní techniku tohoto orákula. Jeho uchopení živoucího smyslu tohoto textu dodává jeho překladu I-ťingu takovou hloubku perspektivy, jaké nemůže dosáhnout žádné čisté akademické vědění.
Leggeho překlad I-ťingu, do této chvíle jediný dostupný překlad v angličtině, vykonal velmi málo pro to, aby toto dílo zpřístupnil západnímu myšlení.
Kdyby bylo tak jednoduché uchopit smysl Knihy proměn, pak by toto dílo nepotřebovalo žádnou předmluvu. Jenže tak tomu zdaleka není, neboť je tu tolik nejasností, že západní učenci mívali sklon s ní zacházet jako se sbírkou magických zaříkadel, buď příliš temných, aby se jim dalo rozumnět, nebo vůbec postrádajících jakoukoliv hodnotu.
Zároveň mně poskytuje vítanou příležitost opětovně vzdáti hold památce mého zemřelého přítele Richarda Wilhelma. On sám si byl hluboce vědom kulturního významu svého překladu I-ťingu, který nemá na Západě rovného.
Jelikož nejsem sinolog, moje předmluva ke knize nemůže být nic jiného nežli svědectví o mé osobní zkušenosti s touto velikou a jedinečnou knihou.
Předmluva C. G. JUNGA ke knize:

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku