Autor postupuje od abecedy a hláskosloví přes morfologii k syntaxi a sémantice věty a větných členů, v posledním oddílu knihy se zabývá slovosledem, stylistikou a teorií latinského verše.
Díky logickému uspořádání zkoumaných lingvistických jevů je výklad velice jasný a přehledný.
Kniha není úzce spjata s některou určitou lingvistickou teorií, ale snaží se propojit tradiční poznatky s novým pohledem na latinský jazyk.
Tomu slouží i přesně vymezená gramatická terminologie.
zejména důrazem na ucelený rozbor věty a jejích členů, který se zakládá spíše na syntaxi a sémantice než na morfologii a nejvýznamnější místo ve větě přisuzuje přísudku.
Od tradičních latinských gramatik se kniha liší
Velice úspěšná moderní příručka belgického klasického filologa Dirka Panhuise, která byla opakovaně vydána v několika jazycích.