Aktuálnost Simmelova díla spočívá v názorném poukazu, nakolik hodnotu vztahů v zaměstnání, rodině i v umění určuje jejich "přepočitatelnost" na hodnotu peněžní a jak peníze "rozvolňují" svazky poutající člověka k půdě, uměleckému dílu i k etickým a náboženským normám.

Široký kulturní záběr a nadhled a rozsáhlé historické a geografické znalosti autorovi umožňují zkoumat souvislosti, které existují mezi peněžním hospodářstvím a vývojem osobní svobody.
Simmel detailně analyzuje podstatu peněz jako prostředku, který poskytuje individuální svobodu a nezávislost, ale zároveň své uživatele odcizuje přímým vazbám materiálním, duchovním i mezilidským.
Materialistické tvrzení, že kultura vzniká z platných hospodářských poměrů, doplňuje Simmel důkazem, že ekonomická hodnocení a pohyby jsou výrazem hlubších proudů individuálního a společenského ducha.
V díle Filosofie peněz (1900) zkoumá duchovní význam hospodářského života.
Bývá vyzdvihován jako první velký teoretik modernity a jako zakladatel esejistického stylu psaní v sociologii.
Ke znovuobvjevení díla německého filosofa, sociologa a teoretika kultury Georga Simmela (1858-1918) došlo ve druhé polovině 20. století díky proudům postmoderní sociologie.