Autor se danou problematikou zabývá více než 20 let, mimo jiné studoval i u egyptologa Miroslava Vernera. Kniha vychází ve třech svazcích, obsahujících na 1000 stran ojedinělého textu.
Vůbec poprvé v českém jazyce vychází kompletní verze legendární Egyptské knihy mrtvých v překladu a s doplňujícím komentářem Jaromíra Kozáka.
Často můžeme jejich exponáty vidět ve světových muzeích. Je zajímavé, že aby ani tento dvojník nebyl přetěžován prací, hodně "hodných" Egypťanů si dalo vyrobit více dvojníků, dokonce i 360 (na každý pracovní den jednoho).
Ideální bylo se práci vyhnout. Je to vyjádřeno v jedné kapitole Knihy mrtvých, kdy mrtvý chce k zemědělské práci za sebe mít náhradníka v podobě sošky. Ta se měla pomocí magické formule změnit na jeho dvojníka a přihlásit se místo něj do práce kdyby dozorce vyvolal jeho jméno. Text se psal přímo na sošku, která byla dřevěná, hliněná nebo keramická.
Šťastný mrtvý měl žít životem zemědělce, ale s tím rozdílem, že v Usírově říši měla být práce snadnější, úroda větší, navíc vždy dostatek jídla a pití. Pokud by nebylo jídlo a pití, musel mrtvý jíst a pít své výkaly.
Základem knihy mrtvých je, aby se duše zemřelého mohla volně pohybovat, vycházet ve dne do světa živých a při západu slunce se vrátit zpátky na onen svět. Texty vyjadřují obavu, aby brána do podsvětí byla vždy otevřená pro tento návrat. V případě, že by nebylo možné splnit naděje mrtvých na vrácení se do pozemského světa, měli Egypťané bohaté představy o trvalém pobytu mrtvých v Usírově říši.
V době Nové říše každý bohatý Egypťan chtěl mít Knihu mrtvých a tak se opisovaly doslova ve velkém množství. Častým opisováním docházelo ke snížení kvality textu. Jméno zemřelého se dopisovalo dodatečně na příslušná vynechaná místa, někdy jej dokonce zapomněli dopsat. Egyptologové seřadili celou sbírku textů knihy mrtvých do 189 kapitol. Ani nejdelší svitky ale neobsahují všechny kapitoly. Býval to výběr těch kapitol, které opisovač považoval za nejdůležitější.
Jedním z nejstarších pocitů člověka je touha po životě a strach ze smrti. Z toho plyne touha po věčném životě, který by se i smrti měl podobat co nejvíce životu na zemi. V Egyptě se objevují texty o posmrtném životě (napsané na svitcích papyru) v době Nové říše. Byly uložené do rakve spolu s mrtvým ve zvláštní dřevěné schránce. Vedle svitků ležela soška boha Usíra . Mrtvý člověk se totiž ztotožňoval s Usírem. V dnešní době tyto texty byly nazvány Kniha mrtvých .
Svým poselstvím je podobná ostatním knihám mrtvých, ale je mnohem podrobnější.
Egyptská kniha mrtvých představuje vrcholné dílo světové duchovní literatury popisující posmrtné stavy, a poskytuje tak průvodce duši putující ke světlu.