Jdouce s hlavou sklopenou a se srdcem zarmouceným, jsem roky tápal, jak životem dál a kterou cestou se vydat. Šel jsem odhodlaně a bez jediného slova nadávání na osud, jsem se zastavil v jarním slunci, v aleji lip kousek od domova. Květy už byly hodně narašené a bylo teplo a to mám moc rád. Myslel jsem na osobu, která mě hřeje v srdci již mnoho let, jelikož jsem stálý a své blízké si hýčkám, pokud o to stojí.

Hlavou mi v tom momentě proběhly roky práce, kdy jsem od rána do večera sháněl knihy zákazníkům a i o víkendech sedával u PC s hlavou zabořenou do knižních titulů. Osobní život byl v tomto módu a musel jsem občas žádat o další toleranci, které se mi dostávalo. Sladkou odměnou pro mne a tolerantní blízké byl opravdový zájem bez vedlejších úmyslů o moji práci.

Dnes jsem již na své poslední křižovatce života a vím, že ji musím jen jednou projít, takže to nepoazím.... Jsem tu nyní rád se sluncem, se stromy a v tom jsem náhle z ničehož nic, v jasu a mezi větvemi ucítil jemnou energii něhy světla a listů nádherných lip. Bylo to nečekané a já věděl, že jsem požehnán tou nejkrásnější Láskou... Od té chvíle svoji cestu a směr respektuji, jinou již jít nemohu... To tehdejší zastavení se, byl osvícený moment, kdy přišla nejdůležitější odpověď na otázky plynoucí z nitra, doporučuji to všem, kdo tápou aby hledali, to se ještě smí.... Váš Blahoslavený team Cesty mezi světy XOXO