Autor také doufá, že na konci této knihy bude čtenáři jasné, že historická role a vliv řecké racionality a řecké vůle na politickou a intelektuální svobodu mohou vést k lepšímu pochopení dnešního střetu kultur.
Novověká křesťanská kultura se teprve až v osvícenství naučila zpochybňovat samu sebe.
Měla výrazný sklon k relativizaci svých vlastních hodnot a k (často přehnanému) oceňování kultur Východu.
Antiku - a zejména řeckou antiku - nelze učinit poplatnou žádnému určitému společenskému řádu ani ideologii.
oproštěnou od absolutismu a státního náboženství, charakterizovanou historickým povědomím a orientací na vědu. Autor je dalek toho, aby byl hlasatelem určité ideologie.
Kulturní pojem "Evropa" chápe jako otevřenou, tolerantní, pluralistickou kulturu občanské společnosti,
Hovoří spíše o obecných předpokladech a prvotních počátcích základních, typicky evropských postojů a hodnot než o jejich vývoji a zavedení.
Autor zde mluví jako Evropan k ostatním Evropanům v naději, že příspěvek z jeho oboru dojde stejné pozornosti jako příspěvek od ostatních disciplín, jež se zabývají pojmem "Evropa".
Není zde oslovována žádná zvláštní obec filhellénů, humanistů či vzdělaných občanů - spíše se myslí na všechny Evropany, kteří se jako takoví cítí.
Ale bez těchto počátků by Evropa nebyla tím, čím dnes je.
Ne všechno, co tvoří evropskou identitu, má řecké počátky.
Lhostejné však nemůže být řecké dědictví Evropy ani nikomu, kdo to myslí vážně s úkolem reflektovaného ověření svého vlastního duchovního východiska.
Autorovým záměrem je připomenout skutečnost zakořenění naší evropské kultury v řecké antice všem, jimž není řecká kultura lhostejná jakožto součást naší identity.